Kineziologický rozbor a rehabilitační plán
Jedná se o souhrn vyšetřovacích metod, které využívá fyzioterapeut ke stanovení své „fyzioterapeutické“ diagnózy a na základě toho potom k vytvoření terapeutického plánu.
Ke stanovení diagnózy musí vyšetřující ovládat anatomii, biomechaniku a kineziologii a porozumět také struktuře a chování různých tkání. Potřebné informace získává z aspekce, palpace a dalších částí klinického vyšetření. Při vyhodnocení získaných poznatků musí být schopen posoudit, zda jde o patologii právě z pohybové soustavy. Celkové vyšetření by mělo být prováděno v určité posloupnosti.
Kineziologické vyšetření
Důležitou součástí každého takového vyšetření je odebrání anamnestických dat klienta. Anamnestický pohovor bývá obvykle zahájen dotazem na základní symptomy – projevy onemocnění, které klienta obtěžují. Ptáme se na jejich začátek, za jakých okolností se poprvé objevily. Nejprve se zajímáme o bolest – ta totiž nejčastěji klienta přivádí k odborníkovi. Důležitý je charakter bolesti a její závislost na pohybu a změně polohy. Posuzujeme také, zda je bolest konstantní či intermitentní, zda klienta budí a obtěžuje ve spánku, zda se mění během dne. Zajímá nás také zda je nějaká poloha, ve které se bolest zmírní.
Součástí anamnézy jsou dále dotazy na prodělané choroby, úrazy, operace a to i takové, které se současným problémem zdánlivě nesouvisí. Důležitou součástí anamnézy je dotaz na druh zaměstnání, zjištění v jakých polohách klient pracuje a jak dlouho, jak tráví volný čas. Ptáme se i na sportovní aktivitu klienta.
Stanovení diagnózy
Již z anamnézy mohou vyplynout důležitá fakta, a fyzioterapeut by si měl na základě dobře vedeného anamnestického pohovoru vytvořit domněnku o tom, co by mohlo být příčinou klientových obtíží a rozhodnout se, jak povede další vyšetření, aby si své domněnky buďto potvrdil či vyvrátil.
Důležité je rozhodnutí mezi dvěma možnostmi původu obtíží – přichází klient s obtíží strukturálního či funkčního charakteru? Pro příklad – klient je po úrazu, při kterém si zlomil holenní kost. Je zřejmé, že fraktura je porucha ve struktuře kosti a tedy problém strukturálního charakteru. Neznamená to ovšem, že takováto strukturální porucha nemůže mít jakousi funkční nástavbu. Klient měl jistě pár týdnů zlomenou nohu v sádře, zřejmě k chůzi využíval francouzské hole, zatěžoval jen jednu dolní končetinu, druhou buď odlehčoval zcela nebo měl povolenou částečnou zátěž, nepochybně docházelo k jinému zatěžování páteře, ramenních pletenců a šíje. Na zlomené noze určitě dochází ke vzniku svalových dysbalancí – zkracování určitých svalů a naopak ochabování svalů jiných, k reflexním změnám v měkkých tkáních.
Porucha funkční může naopak vzniknout při špatných pohybových stereotypech, neadekvátní zátěži, dlouhodobém setrvávání v jedné, ne zrovna ideální poloze, nebo naopak po prudkém pohybu. Takové poruchy jsou typické svou tendencí se tzv. „řetězit“. To znamená, že potom vzniká soustava různých reflexních změn v pohybovém aparátu a vlastní příčina těchto změn může být někde úplně jinde, než je pociťována bolest. Na fyzioterapeutovi potom je, aby tuto příčinu našel a jejím odstraněním se většinou upraví i onen zmiňovaný „řetěz“ reflexních změn. Poruchy tzv. funkční přitom bývají při správné léčbě reverzibilní – při správně zvolené terapii dochází k úplné úpravě stavu.
Další důležité faktory
Fyzioterapeut využívá ve vyšetření hodnocení aspekcí – tedy pohledem, dále vyšetřuje aktivní a pasivní pohyby, pohyhy proti odporu a tzv. kloubní vůli. Součástí vyšetření je i zjištění stavu měkkých tkání, vyšetření svalových dysbalancí a pohybových stereotypů, v některých případech je nutné i neurologické vyšetření.
Rehabilitační plán
Výsledky získané vyšetřením jsou podkladem pro stanovení rehabilitačního plánu. Při léčbě většiny obtíží je nutné, aby se klient léčby aktivně účastnil, odpovědnost za terapii a její výsledek nepřenášel zcela na terapeuta, ale naopak si uvědomil, že jeho vlastní snaha je klíčová pro pozitivní efekt celého procesu. Úkolem terapeuta pak samozřejmě je klienta k takovému postoji vhodně motivovat.